Pokusím se popsat jednotlivé změny.
Druhý měsíc byl ve znamení hlasitosti. Chtěla jsem a mohla jsem si stále přidávat hlasitost. Nové ucho nadšeně poslouchá a stále dominuje ve slyšení. Ačkoliv je nezkušené, dobře se doplňuje se "starým". Natrénovala jsem rozlišení tónů na klávesách, naučila jsem se bezpečně rozlišit kvarty v přirozeném rozsahu jednotlivých hudebních nástrojů. Sice to nebylo těžké, přesto bylo nutné se rozlišení tónů naučit. Snadno jsem poznala, že dva tóny jsou jiné. Musela jsem naposlouchat a naučit se, jak zní vyšší tón.
Často poslouchám písničky i vážnou hudbu, třebas při žehlení, opakuji si známé texty písniček, což je skvělá a zábavná sluchová rehabilitace. Jak se zlepšuje vnímání, lovím občas i slova v nových písničkách. Myslela jsem, že po pěti letech s jedním KI nebudu již objevovat nové zvuky. Něco jsem přeci jen objevila. Slyším v tichu vibrace svého mobilu jako tiché zabzučení a dokonce, že i kousání něčích nehtů může být slyšet. 😊
Po dalším nastavení na radu pana inženýra začínám trénovat sluchovou paměť. Žádnou sluchovou paměť jsem totiž neměla. Lépe rozumím, chytám slova v reálu, ale příliš si nepamatuji. Vždy se moje hlava zaměří na slova, která nestihla dekódovat a začne zběsile luštit a hledat řešení a mezitím dávno zapomene, co slyšela. Nejjednodušší trénink je poslech libovolných trojic číslic. Když totiž poslouchám a nerozumím nějakému slovu, okamžitě začnu přemýšlet, co by to mohlo být a mezitím zapomenu, co jsem slyšela předtím. Prostě jsem nikdy nepřijímala informace sluchovou cestou.
Na letošní dovolené si mé kamarádky vzaly za své, že mou sluchovou paměť pořádně potrénují. Jelikož jsou cyklodámy inteligentní, rychle poznaly mé slabiny v poslechu, například, že těžko rozlišuji 3 a 6. Poslechově mi tyto dvě číslice znějí podobně. Málokdo tuší, co to znamená, že jsem před implantací nikdy neslyšela a nerozuměla, že se to skutečně musím naučit. Představte si sedm žen, které sedí kolem velikého stolu v kuchyni a snaží se, co nejlépe vyslovovat trojice číslic. Vyslovují pečlivě, abych jim rozuměla. Doktorka, inženýrka, učitelka, ekonomky... Snažily se být tiše, rušil mě i jejich tichý smích a špitání. Po dvou dnech už jsem správně rozuměla i během hovoru na obědě nebo na silnici. Krátké, třebas dvouminutové, tréninky a přinesly okamžitý, výrazný efekt! Vídám se s nimi jen na dovolené jednou za rok, tak mohly porovnat mé slyšení loni a letos. Hned první večer byly překvapené, jak moc je přínos druhého implantátu znát, jak se zvýšila má sluchová jistota. S nimi jsem také poprvé slyšela v Krašově u slunečních hodin luční cvrčky. 😊
Na dvoudenním cyklovýletě s přáteli se mi stala nehoda. Při sjezdu po kamenité cestě z hradu Házmburk jsem při pádu z kola zjistila, že nemám svůj drahocenný procesor! Ani po několikahodinovém hledání se nenašel. Docela mě to zasáhlo. Trápilo mě, že jsem zkazila den i našim přátelům. Hned jsem hůř slyšela, mrzela mě ztráta. Nemohli jsme si povídat v šeru. Procesor jsem měla zajištěný Snugfitem a přesto jsem ho ztratila. Ještě, že mám oba procesory pojištěné. Jednání s pojišťovnou probíhala hladce. Firma Cochlear mi na měsíc zapůjčila náhradní procesor a po měsíci jsem si mohla vyzvednout svůj nový Nucleus 7. Uvědomila jsem si, jak snadno může i dospělý ztratit procesor, zvlášť když je lehký a malý. Byla jsem od malička opatrná na svá sluchadla nebo procesor a přesto se mi to stalo. O mé nešťastné události píšu, abych upozornila, že je pojištění procesorů na místě. Od té doby si na sport vždy jistím oba "kochlíky" šnůrkou a sponkou na Kanso. Jen pro zajímavost, neměla jsem procesor pouhé dva dny a už se mi změnily poměry v uchu tak, že jsem si musela znovu zvykat. Ještě, že existuje možnost rychlého zapůjčení náhradního procesoru!
Třetí měsíc se mi srovnávalo rozdílné vnímání na obou uších. Protože stále pokračuje adaptace, slyšení se mi mění. Prázdniny skončily a začala jsem chodit do práce. Ve škole máme velikou sborovnu, kde hovoří všichni naráz a většinou právě s kolegy na opačném konci. Když je nás tam méně, slyším celkem dobře i vzdálené kolegy a občas jim rozumím, i když se na ně nedívám a pracuji. Kolegové se divili, jak dobře reaguji v kolektivu, že zcela objektivně slyším mnohem víc! Hned první hodiny výuky na gymnáziu s novými studenty ukázaly, jak je se dvěma procesory mnohem snazší rozumění i přes hluk z ulice. Naše škola totiž stojí na několikaproudové frekventované silnici. Lépe rozumím i studentům, kteří mají poruchy řeči. Píšu na tabuli a slyším, kdo vznáší nesmělý dotaz. Mohu je včas zarazit, když si povídají. Udržet jejich pozornost díky dobré sluchové kontrole je snadnější. To, co jsem si slibovala od oboustranného slyšení, se mi zcela splnilo. Dokonce je to mnohem lepší! S jedním jsem totiž měla vlastní slyšení velmi citlivé na vnější vlivy, vadily mi drobné šumy.
Oboustranné slyšení přineslo mimo jiné i vyšší toleranci k hlasitým zvukům. Jsem stále na začátku a přesto už nyní mi větší dynamický rozsah umožnil, že mě přestaly rušit běžné jemné šumy a přitom je spolehlivě slyším. Špatně se to vysvětluje, je těžké si to představit, ale až teď jsem mezi tichými zvuky začala citlivě rozlišovat i jemné rozdíly mezi nimi. Nemohu zapomenout, jak jsem dříve s jedním procesorem vnímala hlasitě drobné zvuky jako je dýchání druhých lidí, psaní propiskou, tikání hodin.
Začíná mi nějak vadit, že nemluvím úplně dobře. Asi začnu recitovat básně jako Démosthenes při stoupání do kopců! Nebo, že bych si vkládala do úst kaménky? 😊