První měsíc oboustranného slyšení

Třetí týden byl ve znamení kamarádění dvou uší. Každé ucho slyší jinak a začínají se doplňovat. Byla jsem zvyklá, že se sluchadly byly vjemy z obou stran odlišné. Měnila se mi subjektivní hlasitost nejen na nově implantovaném uchu, ale i na původním. Na původním jsem měla asi dva roky stále stejnou hlasitost, kterou jsem si teď přidávala. Stále mé vnímání provází tinnitus, zvlášť po náhlém skončení delšího intenzívního zvuku. Stále se nové slyšení zatím nepodobá tomu známému, řeč zatím nezní jako klasická řeč. Hovor lidí se spíše podobá různému pískání, vnímám hlavně rytmus slov, intonaci, počet slabik, přesto rozumím i se samotným novým uchem! Zatím hlavně uzavřené soubory, ale i těžší běžná slova. Vím, že mozek musí nové vjemy přijmout za své, musí si na ně zvyknout a přiřadit je známým zvukům. Bylo to tak u prvního implantátu, vím, že musím být trpělivá. Nejedná se o pouhé učení nazpaměť, pro mě nové slyšení znamená i probíhající neurologické změny, které vyžadují čas. A zdá se mi, že u čerstvě implantovaného ucha jsou změny rychlejší.

Byla jsem týden s přáteli na SUKI na Šumavě, kde jsme propovídali celé večery. Živé hovory jsou nejlepší sluchovou rehabilitací. Snažila jsem se a zvykala jsem si na vyšší hlasitost. Mezi přáteli jsem si občas nebyla jistá, na kterém procesoru se mi vlastně vybil akumulátor. V podstatě to byla maličkost, ale mě velmi těšila! Pro mě to byl důkaz, jak se mé "nové ucho" stalo nepostradatelným. S jedním procesorem jsem slyšela mnohem slaběji, doslova tak nějak "smutněji".

Další nastavení přineslo zřetelnější a hlasitější slyšení. Na novém uchu se běžné zvuky a řeč začínají částečně blížit známému slyšení, s kterým se ztotožňuji, na které jsem zvyklá. Zvykání si na nové slyšení jsou vlastně neustále probíhající neurologické změny.

Trénuji několikrát denně na elektrických klávesách rozlišení hlubších a vyšších tónů. Nestačí jen poznat, že jsou tóny jiné, musím se naučit poznat i jejich kvalitu. Každým dnem je určování tónů přesnější, interval mezi tóny užší. Poslouchám dětské říkanky a známé písničky.

Nové slyšení mi přineslo i rychlejší sluchové reakce. Dřív jsem hned nepoznala, zda na mě volají "Ivo" nebo jestli někdo zakašlal či zaštěkal pes, jistotu jsem získala až po doběhnutí zvuku. Prostě jsem měla trochu "delší sluchové vedení". Nyní hned ve zlomku sekundy poznám, oč jde. Myslím, že po prázdninách budu na tom stejně jako mí studenti, kteří se ve zlomku sekundy po zazvonění zvedají z lavic. 😊