Povídám si dvě hodiny s kamarádkou a pozoruji, že se mi vnímání řeči zastírá. Při jízdě metrem a vlakem najednou nerozumím hlášení stanic, což bylo pro mě zcela automatické. Šum z nového ucha mi zcela přehlušil řeč. Doma v tichu se vše zklidnilo, slyším zpěvné ptactvo na zahradě i sebe. Vypínám své zkušené ucho a poslouchám pouze na novém oušku známé písničky. V hudbě se ztrácím a najednou jsem z melodie vylovila pár známých slov. Přidala jsem si hlasitost a bylo to lepší! Současně s radostí se mi dělalo špatně od žaludku, věděla jsem, že je to spojené se silnější stimulací, že na to nejsem zvyklá. Odpočinula jsem si, pustila si oblíbenou pomalou písničku a stále si přidávala hlasitost. Cosi se v hlavě sepnulo a rozuměla jsem známému textu! To jsem nečekala! Zalily se mi oči slzami štěstí. Hudba skončila a svět okolo byl bolestivě nahlas. Hned jsem si ztlumila hlasitost. Večerní hovory s mužem a dospělými syny už byly víceméně standardní. Bylo znát, jak nezkušené nové ucho výrazně ovlivňuje druhé. Šťastná jsem uléhala s jistotou, že to bude ještě lepší, než jsem čekala.
Ráno si poprvé nasazuji oba procesory a vnímám z nového ucha stále jen šumění. Ve vlaku jsem si uvědomila, že opět zcela bez námahy rozumím hlášení ve vlaku. Šum z levé strany již výrazně nezhoršuje rozumění. Jinak celé dopoledne zápolím s naprosto odlišnými vjemy z obou stran. Hlava je plná šumů, řeči a pískání. Vím, že sluchové nervy z obou stran vedou podněty do mozkového kmene, kde se částečně zpracovávají, stejně jako v dalších patrech sluchové dráhy, tak není divu, že se obě uši vzájemně ovlivňují, než doputují do sluchové kůry! To chce čas. 😊