Dva-kochleary | Rozhodování

Denně jsem nesmírně vděčná za přínos kochleárního implantátu. Jak jsem se učila lépe a lépe slyšet, začaly mě rušit nekvalitní, hluboké vjemy ze sluchadla. Po roce jsem trvale odložila sluchadlo, protože jeho přínos byl nulový. Pamatovala jsem si stále přínos ze dvou sluchadel a nepříjemné ztišení okolního světa při vybití baterky  v jednom sluchadle. Okamžitě se kvalita slyšení snížila o víc než o 50 %. Zkrátka dvě uši znamenaly plné slyšení. Občas někdo v mém okolí po dlouhém boji se zdravotními pojišťovnami dostal druhý implantát. Vůbec jsem o něm zatím nepřemýšlela, protože jsem věděla, že ve srovnání s "úspěšnějšími" bych neměla šanci. Nemohu prokázat schopnost telefonování, rozumění slov z otevřených souborů. Byli tady dospělí, kteří by jej využili lépe. Čtvrtým rokem jsem již dobře rozuměla svým žákům a studentům, pokud bylo úplné ticho ve třídě. Jenže každý pedagog ví, že děti nevydrží být dlouho zcela tiše, pokud tedy nepíšou test! Občas mi diktovali na tabuli a já zapisovala. Musela jsem si neustále dávat pozor na správnou stranu, abych vždy stála pravou stranou k žákům. Probíhající diskuse ve třídě, které jsem moderovala, vyžadovaly plné soustředění. Nesmělo být otevřené okno směrem na hlučnou ulici, nesměla pod okny školy projet tramvaj nebo sanitka, jinak jsem hůř rozuměla. Vybavovala jsem si, co pro mě dřív znamenala dvě sluchadla a byla jsem si jistá, že by mi druhý implantát pomohl. Naučila jsem se hlavou odbourávat drobné šumy, ale to nestačí. Ve veliké sborovně se třiceti kolegy jsem nezvládala rozumět lidem na druhé straně místnosti. Nejen, že jsem je dobře neslyšela, ale ani jsem je neodezřela.

Byla jsem si jistá, že by mi druhá funkční strana velmi pomohla. Lépe bych se orientovala v hluku a jistě bych i celkově slyšela líp. "Byla bych úplná."  Sledovala jsem situaci kolem druhostranných implantací. Byla jsem ve spojení se svým lékařem. Velikým povzbuzením byl moment předběžného zařazení do seznamu zájemců. Trvalo rok, než byl program schválen. Po domluvě s doktorem jsem si vybrala květnový termín a už jsem se jen těšila. Radostí jsem se jen vznášela, že mi byla dána taková šance!  Koronavirová karanténa pro mě znamenala loučení se s druhým uchem.. Když Motol začal rozvolňovat covidová opatření, cítila jsem šanci, že přece jen "akce druhé ouško" klapne! Akce klapla. Operace proběhla, rychle jsem se hojila a těšila jsem se, až budu lépe slyšet. Těšila jsem se na první zapnutí. :-)